Popis
Viděla jsem tě oblečeného jenom do šera. Pruh světla zvenčí propůjčoval apatitu co máš místo oka dojem nevinnosti. Jako sklíčko z vitráže.
Komu patří tahle poslední slza? Tomu, kdo tě svrhnul z výšky? Je to už dávno, co jsi spadl do špíny tohohle světa. Zaprášený křídla, ukřivděný pohled někoho, kdo čeká facku, i když touží po polibku. Jak může být v někom tolik kontrastů? Stvořili tě pro to, abys narušoval řád, ale nejsi víc, než personifikace zraněnýho citu, když postáváš ve třpytivém prachu, co ulpívá ti na prstech, mračíš se na každého kdo ti věnuje příliš pozornosti. Nesnášíš věhlas, nevěříš lidem, ale oni věří v tebe.
Stejně tak se může zdát, že miluješ klasické umění, ale klasické umění miluje tebe. Dekadentního, hříšného, konvencemi nespoutaného. Ekvivalent svobody, vůně zakázaného. Tebe. Padlého, věčného.
A3+/A4 ručně zdobený minerálními akvarely.
Signovaný print je na fotopapíru Fomei se sametovým finishem
